Jaká bude Praha?

Q
I. Vytvořit skutečnou vizi rozvoje
A

Evropská města vypracovávají komplexní vize svého rozvoje. Nejedná se ale o dokumenty podobné pražskému Strategickému plánu, který neposkytuje odpovědi na žádnou z palčivých otázek. Vytvoření kvalitní vize samozřejmě musí předcházet všem dalším postupům. Doporučujeme pozastavení prací na novém územním plánu do doby vytvoření kvalitní, srozumitelné a progresivní vize Prahy.  Vize musí být výsledkem spolupráce mezi laiky, odborníky a úředníky a musí být výsledkem rozumného konsenzu mezi všemi zainteresovanými skupinami. Pokud budou všichni uživatelé města přesvědčeni, že základní koncepce existuje, je platná, závazná a správná, bude mnohem snadnější vypracovat, projednat a schválit dílčí de facto technické či prováděcí dokumenty.

Q
II. Schválit progresivní územní plán
A

Praha již několik let připravuje nový územní plán, tzv. Metropolitní plán. Ani odborníci se neshodnou, jak s Metropolitním plánem, který má prozatím schváleno zadání, dále naložit. Doporučujeme zvážit pokračování v přípravě Metropolitního plánu. Pokud se bude v přípravě Metropolitního plánu postupovat dále, pak zásadně změnit úroveň spolupráce s městskými částmi, externími experty a s veřejností. Tyto subjekty nesmí být jen konzumenty předložených informací, naopak se musí do značné míry na tvorbě plánu podílet. Bez jejich spolupráce není možné vytvořit kvalitní územní plán. Je nutné otevřít proces přípravy územního plánu. 

Q
III. Spolupracovat s městskými částmi
A

Územní plánování v Praze provází několik specifik. Na rozdíl od ostatních statutárních měst by totiž Praha měla počítat s výraznějším vlivem svých městských částí. Právě městské části jsou totiž těmi, kdo by měl dbát na ochranu veřejného zájmu a zájmu svých občanů. Doporučujeme změnit Statut tak, aby byla městským částem zaručena dostatečná oprávnění při územním plánování týkajícím se jejich území. Se změnou Statutu souvisí také změna v rozdělování financí v rozpočtu hlavního města a přenesení potřebných pravomocí a zodpovědnosti na městské části.

Q
IV. Spolupracovat s komunitou
A

Natolik významné dokumenty, jakými jsou Strategický plán Prahy nebo Metropolitní plán, není možné schvalovat za zdmi úřadů a bez skutečné účasti veřejnosti. Již v minulosti bylo hlavní město kritizováno za to, že není schopno o zásadních koncepcích a strategiích dostatečně komunikovat s občany, a všechna klíčová rozhodnutí vznikají jen v kancelářích magistrátu. Doporučujeme diametrálně změnit způsob komunikace s veřejností. Brát veřejnost jako adekvátního partnera, který ví, co chce a který může nabídnout svou znalost prostředí a jeho potřeb. Zapojit externí odborníky a dlouhodobě hledat řešení a nacházet nové cesty, jak získávat od občanů relevantní informace.

Q
V. Rozhodovat transparentně a demokraticky
A

Má-li být rozhodování o rozvoji města demokratické a transparentní, musejí mít občané volný přístup ke všem podkladům, analýzám a studiím. To v uplynulých letech neplatilo, v posledním volebním období došlo k výrazné změně. Přesto stále není zveřejňování informací dostatečné. Doporučujeme vytvoření systému s co největším množstvím tzv. otevřených dat. Mezi tato data k volnému použití by samozřejmě měla mezi jinými patřit právě ta, která se týkají územního plánování. 

Q
VI. Zajistit obyvatelům veřejné vybavení
A

Celých 25 let v Praze docházelo a stále dochází k omezování ploch veřejných prostranství. Pozemky určené pro výstavbu škol a školek, zdravotnických zařízení nebo ploch určených pro sociální služby byly postupně zabírány pro výstavbu kancelářských a bytových komplexů. Ani Metropolitní plán neřeší otázku spojenou s veřejnými prostranstvími dostatečně. Doporučujeme, aby se při jakémkoli dalším rozhodování o území Prahy dbalo na zachování dostatečného množství ploch určených pro veřejné vybavení. Tyto budovy musejí být plánovány přednostně před soukromou výstavbou. Metropolitní plán musí vymezit jasná pravidla pro zřizování a ochranu ploch pro stavby veřejného vybavení a pro ochranu veřejných prostranství.

Q
VII. Chránit historické centrum
A

Od roku 1998 probíhá v Praze spor o výstavbu výškových budov. Část architektů a některé developerské společnosti tvrdí, že výškové stavby jsou symbolem dnešní doby a Praha se bez nich neobejde. Je zapotřebí Důsledně využívat veškeré nástroje územního plánování nebo i jiné poznatky k tomu, aby centrum Prahy zůstalo živé a obydlené. Budovy v centru musí mít v co nejširším měřítku zachovánu obytnou funkci. Je zapotřebí vytvořit skutečnou a důslednou regulaci výstavby výškových budov, zejm. vymezit bez výjimky lokality, kde se výškové budovy s ohledem na ochranu panoramatu a historického charakteru Prahy stavět nesmí.

Q
VIII. Zastavit bujení města do krajiny
A

Na území města je řada oblastí, které byly dříve využívány pro průmysl, sklady nebo dopravu, a které v dnešní době mohou získat nové využití. Pokud se zvažuje výstavba nových čtvrtí nebo budov, musí být přednostně využívány plochy brownfields před zástavbou zemědělské půdy a zelených ploch. Podle současných urbanistických trendů je nezbytné zastavit rozšiřování měst do volné krajiny a využít potenciál území uvnitř města. Přestože se k tomuto trendu hlásí územní plán i současné vedení města, v praxi dochází ke zcela protichůdným rozhodnutím. 

Q
IX. Chránit a rozšiřovat zeleň
A

Jedním z klíčových faktorů kvality života ve městě je dostatek zeleně, která musí být také plošně rovnoměrně rozmístěna, aby byla dostupná všem obyvatelům a mohla plnit nezbytné funkce pro život ve městě. Samozřejmá by měla být její důsledná ochrana. V minulých letech tomu tak ne vždy bylo a zeleň mnohdy musela ustoupit soukromým komerčním záměrům. Územní plán a jeho následná realizace skrze rozhodování v území nesmí nadřazovat soukromé zájmy zájmům veřejným, mezi které se bez jakékoli pochybnosti řadí právě ochrana přírody a krajiny.

Q
X. Podporovat ekologickou architekturu
A

S ohledem na význam Prahy a na kvalitu její historické architektury je nezbytné, aby i dnešní doba zanechala na tváři města důstojný otisk. V případě obecních zakázek nebo zvláště výrazných budov by se mělo stát obvyklou praxí vyhlašování urbanistických nebo architektonických soutěží a oslovování také zahraničních architektů. Jedině tak je možné dosáhnout toho, aby se i v Praze objevovala skutečně soudobá architektura.