Vnitrobloky

 

Tři pražské městské části a jejich vnitrobloky - nesnadná koordinace života ve vnitroblocích

Autorka: Magdalena Hronová

Značnou část centra Prahy tvoří bloková zástavba. Na dvorcích uprostřed domů byli lidé dříve zvyklí trávit čas. Po revoluci se většina dvorků zavřela a dnes procházíme ulicemi, aniž bychom věděli, co se za zdmi domů odehrává. Parkují zde auta? Roste tam tráva a stromy? Pěstují tam obyvatelé bylinky i sousedské vztahy? Vnitrobloky mají potenciál oživit město i ochladit vzduch. Zkrátka se mohou stát soukromými oázami Pražanů. Je tomu však doopravdy tak? Jejich správa je náročná a to především vzhledem k tomu, že prostor často patří několika subjektům, kteří se spolu těžko domlouvají.

Následující stránky vás provedou dvěma vnitrobloky, které se nachází ve dvou městských částech hlavního města Prahy. 

Vnitroblok na Praze 8 v ulici Konšelská

 

Zdroj: http://app.iprpraha.cz/apl/app/atlas-zp/?service[]=hlukova_mapa

 

Městská část Praha 8, ve které se první vnitroblok nachází, se rozkládá na území velkém 21,82 Km2 a čítá 105 145 obyvatel. Na městské části je zajímavá její různorodá zástavba. Jižní cíp území tvoří Karlín, který přiléhá k centru města. Ze severu ho obtéká Vltava, z jihu je usazen k úpatí vrchu Vítkov. Oblast je tvořena zejména blokovou zástavbou. Ze severu na Karlín navazuje Libeň, která je rozčleněná železnicí a kterou na jihu tvoří bloková zástavba a na severu volnější území rodinných domů a zahrádkářských kolonií. Kromě železnice protíná Libeň také velmi vytížená komunikace dálnice D8. Jak železnice, tak rychlostní komunikace Libeň rozděluje. Severně nad Libní začíná svah a na něm leží Kobylisy, které jsou tvořené především rodinnými domky a sídlištěm panelových domů - Ďáblicemi. Zbylou část Prahy 8 vyplňují Bohnice. Poměrně zelené oblasti dominuje oblast Psychiatrické nemocnice Bohnice. Dále zde leží sídliště panelových domů. Bohnické údolí a Bohnický Háj poskytují místo pro rekreaci v zeleni. 

Vnitroblok, o který se zajímáme, leží v nejseverněji položené čtvrti blokové zástavby na Praze 8, v horní Libni. Vnitroblok je zčásti zastavěný dalšími budovami (zhruba 40 %), které ho také rozdělují. K největší nezastavěné části vnitrobloku má přístup šest domů (v ulici Konšelská, rohový dům v ulici Lindnerova a rohový dům v ulici Braunerova) a samoobsluha.  

Abychom dobře poznali daný vnitroblok, provedla nás jím Michaela Pixová, která se o jeho část čtvrtým rokem stará. Je to sociální geografka, která se dlouhodobě věnuje městským problémům a v současnosti se převážně zaměřuje na boj s klimatickou změnou (je mj. koordinátorka Klimatické koalice). Pozemek má pronajatý od Magistrátu hlavního města Prahy. Zajímal nás také pohled zastupitelstva městské části Prahy 8 na vnitrobloky na jejich území, proto jsme si promluvili s místostarostou za Patrioty Jiřím Vítkem. 

Co ukazuje imistní a hluková mapa

Hluková mapa poukazuje na zatížení území dopravou - tramvajovou, vlakovou i silniční. Vnitroblok je tvořen převážně čtyř či pětipodlažními, v podstatě stejně vysokými domy. Z jedné strany je však vysoká zástavba přerušena nízkou budovou samoobsluhy. Z hlukové mapy vyplývá, že část hluku do vnitrobloku proniká právě nad nízkou budovou samoobsluhy. 

Imisní mapa odhaluje průměrnou roční koncentraci NO2 26 až 28 µg/m3. Koncentrace poukazuje na střední znečištění ovzduší kvůli spalovacím motorům dopravy.

Zdroj: http://app.iprpraha.cz/apl/app/atlas-zp/?service%5b%5d=imisni_mapy

 

Zelená a modrá infrastruktura

Podíváme-li se na zelenou a modrou infrastrukturu přilehlého okolí vnitrobloku, zjistíme, že se obyvatelům nabízí využít k odpočinku park Pod Korábem, který přiléhá k zahrádkářské oblasti a kde se nachází dětské hřiště, vzrostlé stromy i keře. Prohlédneme-li si přilehlou zahrádkářskou čtvrť na satelitním snímku, zjistíme, že zhruba třetina uživatelů zahrádek má na svém pozemku bazén. 

Samotný vnitroblok je velký asi 1500m2. Prostor je přerušený přízemními budovami a členěný vzrostlými stromy. Blok domů je vystavěný do svahu. Nacházíme se v horní části svahu. Na některých místech vidíme, že bylo třeba se se svahem vypořádat výstavbou zdi - vytvořit nižší patro. Část vnitrobloku, o kterou se zajímáme, se nachází na rovné ploše. Z části je vybetonovaná a stojí zde auta. 

Díl plochy je zatravněný. Podlouhlý kus zatravněného pozemku je ze tří stran orámován zdí. Ze čtvrté strany na něj navazuje vybetonované parkoviště. Pozemek má na dvou koncích poměrně vzrostlé stromy: břízy, javor i lípu. Na druhé straně vidíme vzrostlé mirabelky a domeček z vrbového proutí. Vnitroblok jsme navšítívili v červenci ráno, kdy byla na různě vysoké trávě patrná rosa a vzduch byl příjemně chladný. 

Na pozemku se nachází dvě nádrže na dešťovou vodu. Jedna je umístěna pod okap střechy samoobsluhy, druhá se plní vodou ze střechy jednoho z rohových domů. Obyvatelům vnitrobloku je k dispozici také voda, která je přivedena ze společných prostor druhého z rohových domů a je opatřena vlastním vodoměrem. 

 

Správa pozemku a domluva s úřady a institucemi

Výše popsanou zatravněnou část vnitrobloku má Michaela Pixová ve své péči. Jak správa vnitrobloku vlastně začala? “Bydlím tu 4,5 roku. Ze začátku jsem neměla energii prostor spravovat, ale poměrně rychle se tu objevila iniciativa z domu naproti. Bavili jsme se o koncepci. Předsedkyně z domu chtěla vybudovat okrasné záhonky a já jsem si zase představovala komunitní zahradu. Nakonec to nechala na mně, předala mi správu a vysvětlila mi, že existují dvě možnosti, jak si prostor pronajmout. Buď za společenství vlastníků či družstvo, nebo jako fyzická osoba. První možnost je však 10 x dražší, než druhá. Napsala jsem žádost na Magistrát hlavního města Prahy s tím, že chci na pozemku naplňovat strategické cíle města (třeba budování komunity), o zeleň se hodlám starat sama a prosila o nájem 1 Kč na metr čtvereční za rok. Žádost byla schválena. Z administrativních důvodů mi však byl vyměřen nájem 5 Kč za metr čtvereční za rok.” 

Samostatná správa pozemku není vždy jednoduchá. Od paní Pixové se dozvídám, že musela v prvním roce nájmu čelit rekonstrukci jedné z nízkých budov uprostřed vnitrobloku, která zhruba z poloviny lemuje pozemek. Na budově je rekonstrukce patrná. Můžeme vidět prvky obkopání budovy a její zaizolování, které bylo třeba provést právě kvůli svažitému terénu - do budovy zatékalo. Budova patří Technické správě komunikací, která po rekonstrukci zanechala pozemek rozrytý. Nejen praktický výkon výkopových prací byl problémem. Bylo třeba převzít iniciativu nad navrácením pozemku do původního stavu, toho se však nikdo nechtěl chopit. Nebylo totiž jasné, kdo tuto povinnost nese. Michaela Pixová líčí zkušenost: “TSK tenkrát vůbec rekonstrukci budovy Magistrátu nenahlásil, ačkoliv je to magistrátní pozemek a já jsem zároveň v souvislosti s tím zjistila, že se magistrátu o pozemek má starat firma Akton. Tehdy jsem se musela hodně zasadit o to, aby se zástupci TSK a Akton potkali, domluvili se mezi sebou a uvedli pozemek, který mám já v pronájmu, do původního stavu. Bylo to opravdu těžké, ale podařilo se to.” Náročnost situace potvrzuje i místostarosta Prahy 8 Jiří Vítek za Patrioty: “U nás je většina domů  s vnitrobloky v Karlíně nebo Libni. Prostor je ve vlastnictví bytových družstev, SVJ, Magistrátu nebo městské části. Většinou se o tyto vnitrobloky dělí 2-3 subjekty. Proto je složité, aby městská část určovat pravidla využívání vnitrobloků.”

 

 

Paní Michaela se také brzy poté přihlásila o získání grantu na zvelebování veřejného prostoru, který vypsal Magistrát. Tehdy se však mělo jednat o volně přístupný prostor a tím tento vnitroblok nebyl. Úředníkům se její záměr líbil a tak po skončení grantu vypsali nový, který se týkal komunitních zahrad, do kterého se vnitroblok již hodil a mohl získat podporu 33 tisíc Kč. Částka sloužila na koupi domečku na nářadí, výstavbu vyvýšených záhonů, koupi ovocných stromů a keřů a zhotovení domečku z proutí. Domek na nářadí pomohl, protože předtím měla Michaela umístěné nářadí v prostorách sousedního domu, odkud se občas ozval nějaký soused s tím, že do domu s nářadím nosí také hlínu ze zahrady.

 

Komunitní život ve vnitrobloku 

Zdá se, že to byl právě získaný grant, který komunitu přilehlých domů alespoň na chvíli spojil. Michaela Pixová tehdy na domovní schůzi obyvatelům sdělila svůj záměr a vyzvala je, aby se k ní připojili. Následně zorganizovala sešlost, kde chtěla prodiskutovat, co by si kdo ve vnitrobloku představoval. Ty, kteří se chtěli zapojit a zahradu využívat, zároveň požádala o finanční příspěvek. “S pár lidmi, kteří mají děti a chtějí prostor využívat, jsem se skamarádila. Občas přispějí penězi, ale jinak se do správy nezapojují,” vysvětluje situaci. Jiní zase pomohli prakticky. Jedna ze sousedek, zahradní architektka, pomohla s vytvořením koncepce zahrady. Soused postavil dřevěný kompost, jiný soused zprovoznil systém, který svádí vodu ze střechy do nádrže na pozemku vnitrobloku.

 

Z vyprávění Michaely Pixové však vyplývá, že je často se sousedy domluva náročná. Vnitroblok využívá pouze pár výše zmíněných zapojených lidí, kteří si zde čtou, stráví tu odpoledne s dětmi na pískovišti či sází rostliny a zalévají. Ostatní obyvatelé domů pobyt ve vnitrobloku nevyhledávají a najde se i pár osob, kteří vyjadřují nesouhlas se správou pozemku: “Asi před dvěma lety jsem na sousedy začala apelovat, abychom určitou část zahrady nesekali. Chtěla jsem, aby porost zadržoval vodu a vznikla tu určitá biodiverzita pro hmyz. Zároveň jsme také nainstalovali vlastní vodoměr na vodu ze sousedního domu - abychom přesně věděli, kolik vody využijeme na zalévání a mohli se s SVJ vyrovnat. A vznikl konflikt. Předsedkyně společenství vlastníků nám nebyla schopná asi 1,5 roku dát účet za vodu. Předsedkyni se nelíbil prostor, ve kterém jsme pěstovali biodiverzitu a rozčílila se, že se vzdáváme odpovědnosti za pozemek a že na to kašleme a trestem za to nám vypnula vodu… Na vodu také napsala cedulku, že z důvodu sucha nám nepoteče voda,” líčí situaci soužití lidí Michaela Pixová, která musela následně s předsedkyní vyjednávat a opakovaně jí žádat o účet za vodu. Další problém vznikl ve chvíli, kdy po domluvě s předsedou družstva Michaela Pixová nainstalovala pod okap samoobsluhy nádrž na vodu. S Vietnamci, kteří samoobsluhu provozují, bylo težké se domluvit, protože nemluví česky a nádrž neustále odstrkovali. Nakonec došlo k domluvě.

Možnosti, jak zacházet s vodou, jsou pro každý vnitroblok jedinečné. Je třeba dbát na odstranění nečistot před svodem do nádrže a nádrž by měly být zakrytá tak, aby se do ní neopíralo slunce a voda se rychle nekazila. Barbora Týcová ze spolku Bieno, který se zabývá přeměnou vnitrobloků říká, jak vodu získávat i zasakovat: “V oblasti hospodaření s dešťovou vodou se jedná o typově jednoduchá a nenákladná opatření, jako je zachycování dešťovky pomocí svodů z okapů do barelů a sudů (případně do nádrží pod zemí), využití vody na zálivku nebo pro hru dětí. Rovněž je možné zprovoznění studní, kterých je v pražských vnitroblocích až překvapivě mnoho, nebo náhrada dožitých betonů a jiných pevných povrchů za propustné nebo polo-propustné.”

 

Z rozhovoru s místostarostou Jiřím Vítkem vyplývá, že městské části Praha 8 chybí jasná a silná iniciativa lidí, kteří ve vnitroblocích žijí, aby prostory svými silami zvelebovali. Zdá se, že ozeleněný vnitroblok Michaely Pixové je na Praze 8  spíše výjimkou. Místostarosta ocenil fakt, že existuje iniciativa Bieno, která pomáhá vnitrobloky měnit i to, že vytvořila návod, jak vnitrobloky zvelebit (Sedm kroků ke krásnému vnitrobloku). Rád by, aby podobná brožura vznikla ve spojení s úřadem městské části Prahy 8, aby ji mohl občanům darovat, když přijdou s prosbou o radu. Dle jeho slov však není v moci městské části iniciovat ani financovat změny převážně na soukromých pozemcích, městská část může sloužit pouze jako podpora. “My jsme udělali jednu věc: každý si může na Praze 8 pronajmout bezplatně předzahrádky domů prakticky bez podmínek. Dáváme tím občanům najevo, aby sázeli rostliny a spravovali prostory tak, jak oni sami chtějí. My je můžeme podpořit radami. A zájem? Ten je minimální. Všichni si akorát tak stěžují, že se o předzahrádky nestaráme dobře a říkají, že pokud se o to budou starat sami, tak jim to někdo zničí, rozkope nebo rozkrade…” Zároveň místostarosta Vítek vidí jako důležité plánovat koncept vnitrobloku tak, aby byl dlouhodobě udržitelný, využíval dešťovou vodu i dodržoval bezpečnostní zásady. Místostarosta poukázal na to, že vnitroblok je kromě jiného také prostor pro evakuaci, často se zde nacházejí vodní hydranty a musí být přístupný pro požární techniku. Při realizaci brožury na oživení vnitrobloků by chtěl, aby tyto aspekty brala v potaz. 

 

Vnitroblok na Praze 3 v ulici Křížkovského

Městská část Praha 3, ve které se druhý vnitroblok naší studie nachází, je oproti Praze 8 zhruba třetinové rozlohy - 6,49 km² - a žije zde 74 559 obyvatel. V oblasti najdeme několik parků: Parukářku, park Židovské pece a park na Vrchu Vítkov. Dále zde leží poměrně rozsáhlé Olšanské hřbitovy. Velkou část tvoří Nákladové nádraží Žižkov, které v následujících letech projde rozsáhlou přestavbou. Kromě těchto území tvoří městskou část Prahu 3 převážně bloková zástavba. 

Vnitroblok, do kterého jsme nahlédli, tvoří domy v ulicích Křížkovského, Ševčíkova, Slavíkova a Kubelíkova. Prostor, který se návštěvníkovi při vstupu otevře, je obrovský. Vnitroblok není zastavěný žádnou budovou a je na první pohled velmi zelený. Přístup k němu mají všechny domy. Zatravněný prostor je rozdělen na pozemky podle parcel. Rozdělení je však provedeno velmi citlivě a to nízkým plůtkem. 

Vnitroblokem nás provedla paní Leah Gaffen, která zažila obnovu vnitrobloku od jejího začátku. Zároveň jsme se o vnitroblocích na Praze 3 a jejich roli při adaptaci na změnu klimatu pobavili s Janou Belecovou, radní za Českou pirátskou stranu s kompetencemi, které souvisí s životním prostředím, kulturou a oblastí cestovního ruchu, ochranou památek a strategickým plánováním. 

 

Co ukazuje imisní a hluková mapa

 

Zdroj: http://app.iprpraha.cz/apl/app/atlas-zp/?service[]=hlukova_mapa

 

Zdroj: http://app.iprpraha.cz/apl/app/atlas-zp/?service%5b%5d=imisni_mapy

 

Díky hlukové mapě je možné vidět, že se vnitroblok nachází na hranici velmi tiché oblasti, kde nejsou ulice zaplněné hlukem z automobilové dopravy. Do vnitrobloku neproniká příliš hluku. 

To je možné pocítit i na vlastní kůži. Ve chvíli, kdy jsme do prostoru vstoupili, změnila se akustika, bylo patrné silné ztišení hluku aut a bylo možné slyšet listy stromů šustit a ptáky zpívat. Vnitroblok je patrně tišší, než vnitroblok v ulici Konšelská. 

Znečištění ovzduší území ukazuje mapa imisní. Zde je naopak situace v porovnání s vnitroblokem v ulici Konšelská horší. Průměrná roční koncentrace NO2 je zde 32 µg/m3. Znečištění ovzduší odpovídá ovzduší v centru města, které pochází převážně z automobilové dopravy. 

 

Zelená a modrá infrastruktura a klima ve vnitrobloku

Velice blízko mají obyvatelé vnitrobloku k rekreaci určené Riegerovy sady. Ty poskytují dostatek prostoru nejen pro aktivní odpočinek v podobě procházek či běhu, pobytu s dětmi na hřišti i tréningu ve venkovní posilovně, ale i klidný odpočinek při posezení pod stromy. 

Vnitroblok je tvořen sedmnácti převážně šestipodlažními domy. Prostřední část vnitrobloku je na rozdíl od vnitrobloku na Praze 8 přehledná. Při vstupu do vnitrobloku to není tolik patrné, po nějaké době si však všimneme, že je zde chladněji, než na ulici. Překvapením je, že do vnitrobloku proudí vítr. 

Většina plochy je pokryta trávou, která je dle pozemků rozdělená živými ploty. Rostou tu velmi vysoké stromy, které sahají až do nejvyšších pater domů - kaštany, břízy a další. Patrné jsou i nižší keře, trvalkami osázené podlouhlé záhony u vchodů do domů a najdeme tu i rostliny v kvetináčích. Prostory u jednotlivých budov jsou převážně vybetonované či vydlážděné a vede k nim ze zatravněné plochy pár schodů. Vnitroblok je obrovský a tak se tajemství osobitých prostor každého z domů často otevře až ve chvíli, kdy přistoupíme blíže. Díky tomu jsou prostory bezprostředně u domů vcelku intimními místy, které skrývají útulná zákoutí a nečekané detaily. U jednoho z rohových domů jsme objevili dřevěnou pavlač, jinde truhlíky s muškáty, zahradní kompostér, věšák na prádlo i stojan na kola.

 

Voda ze střechy se zde nevyužívá. Pravděpodobně proto, že zde není příliš mnoho zeleně, kterou by bylo potřeba zalévat. Truhlíky jsou osázené pár rostlinkami, o které se dle zběžného posouzení nikdo nestará. 

“Aby nedocházelo k extrémním situacím, které jsou zdraví nebezpečné, je třeba optimalizovat klima. Hledáme-li cesty, jak na to, vnitrobloky jsou jednou z nich. Jsou územím s obrovským potenciálem pro uplatnění zelených a modrých opatření, dosud možností nenaplněnou. Zde mohou tyto zásahy činit město v nejbližším sousedství doslova žitelným,” vysvětluje roli vnitrobloků v adaptaci na změnu klimatu Barbora Týcová ze spolku Bieno. Dále pokračuje: “Dobrou zprávou je, že uplatňovat adaptační opatření ve dvorech a vnitroblocích je vlastně levné. V oblasti zeleně se nejčastěji jedná o ozelenění (doplnění) a údržbu zeleně. Stromy, keře, trvalkové záhony, jedlé zahrady a komposty, trávník, pěstování v nádobách či popínání zdí a fasád, přehřátých a do prostoru vysílajících další teplo – všechny tyto varianty nacházejí ve vnitroblocích své místo. Typ zeleně je možné dobře přizpůsobit velikosti a povaze prostoru i nastavení jeho obyvatel.” K zeleni je třeba přidat výše zmíněné vodní prvky - jak zadržování, tak zasakování vody. Dle Barbory Týcové se k vodě a vegetaci přidá také zastínění budovami a efekt je jasný: “Když na to myslíme, nepřekvapí nás, že rozdíl mezi teplotou v ulici a v alespoň částečně klimaticky upraveném vnitrobloku v letních měsících, bývá běžně kolem 10 ˚C.”

 

 

Správa vnitrobloku, kde vlastní pozemky více subjektů

Tento vnitroblok je složen z řady pozemků. Většina z nich patří do SVJ jednotlivých domů. Některé pozemky jsou ve správě Lidového bytového družstva. Paní Leah Gaffen nám vysvětlila, jak k tomu došlo: “Část prostoru patří Lidovému bytovému družstvu. Asi před deseti lety nabídli všem domům, že si prostory mohou odkoupit. Většina domů toho využila, jen pár ne. Mezi ně patří i náš dům. Tehdy to tu ještě byla džungle a tráva se sekala asi jednou ročně. Lidé sem hlavně chodili venčit psy a věšet prádlo, jinak tu nikdo čas netrávil.” Od té doby, co je část prostor v soukromém vlastnictví, se tu více sekala tráva. 

Změny se neděly pouze do doby, než si vnitroblok vzala “na starosti” Barbora Týcová z organizace Bieno, která se soustředí na vnitrobloky a jejich obnovu. Paní Leah Gaffen vysvětluje, že se tehdy jednalo o grant, který spolek Bieno využil, aby zvelebil pár vnitrobloků. “Bára uspořádala setkání, na které pozvala všechny lidi z přilehlých domů, aby se zeptala, co by si ve vnitrobloku kdo představoval. Z peněz z grantu sem koupili lavice, houpačku, hmyzí hotel, budku pro ptáky a pár truhlíků na sázení rostlin. Barbora Týcová také pozvala obyvatele, aby sázeli rostliny a zapojili se do realizace. Na dveře domů byla vyvěšena pravidla využívání vnitrobloku, se kterými všichni souhlasili. Potom tu ten prostor začal žít, lidé ho daleko víc využívali, grilovali, pořádali pikniky, nebo si přišli jen číst nebo s dětmi si hrát. I když sem nechodí hodně lidí, je tu trochu živo.”

 

Krátce po realizaci přeměny vnitrobloku spolkem Bieno se tu odehrály menší změny z iniciativy Lidového bytového družstva: “Bylo to trochu zvláštní. Bieno sem umístilo lavičky a stoly a pak přišlo LBD a přidali další lavičky na sezení se šlapadlem. Cítili se, že vnitroblok navštívila konkurence? Nemluvili s lidmi, kteří tady žijí a ani nevím, jaké mají dlouhodobé plány.” Snažili jsme se s LBD spojit, abychom se dozvěděli, jak správa vnitrobloků probíhá. To se nám však nepodařilo. 

Dle rozhovoru s Leah Gaffen vyplývá, že vnitroblok ožil v době, kdy zde působil spolek Bieno. Poté veškerá iniciativa utichla: “Je to těžké tyhle věci dotáhnout. Je potřeba osobnost, která to vede. U nás se lidé moc neznají a komunita není silná. Jsou tu asi dvě rodiny, které vnitroblok zajímá. Tyto domy na jedné straně bloku jsou zajímavé v tom, že zůstávají v rodině. Byty většinou majitelé koupili po revoluci a měli možnost je koupit levně. Hodně lidí byty zdědilo a teď je pronajímají. Zatímco v domech naproti lidé byty prodali a jsou tam noví majitelé. Ti za byty zaplatili hodně peněz a tak mají zájem na tom, aby komunita fungovala. Mají v tom větší investice a mají zájem,” vysvětluje sociální situaci Leah Gaffen a dodává: “Je to tu hodně anonymní. Je tu 17 domů, v každém domě bydlí třeba 30 - 40 lidí. To může být i 600 lidí dohromady.” Zjistit, co si 600 lidí představuje ve vnitrobloku zažívat, co by chtěli změnit a na čem pracovat, je zkrátka obtížné. Proto by bylo potřeba, aby měl vnitroblok jednu nezávislou osobu (například spolek Bieno), která dává lidi dohromady, organizuje činnosti a brigády a uskutečňuje změny.

Podpora oživení ze strany městské části Prahy 3 je větší, než od městské části Prahy 8. Od paní radní  Jany Belecové se dozvídáme, že v minulosti vypsali granty na obnovu vnitrobloků a předzahrádek a že s přihlášenými projekty nebyli spokojeni. Proto se v případě dalších grantů chtějí zaměřit více na upřesnění podmínek projektů (Koncepce dotační politiky městské části Praha 3 pro období 2019-2022). Občanům chtějí zároveň připravit participační panely, workshopy a přednášky, ve kterých představí, jak mohou vnitrobloky vypadat, jak mohou fungovat a na co je třeba se zaměřit. Konzultantem městské část ije a bude  právě zmíněný spolek Bieno. Dle Jany Belecové by měly vnitrobloky být pojímány komplexně - aby bylo myšleno na zeleň, zadržování vody i estetiku. 

 

Komunitní život ve vnitrobloku

Podobně, jako správa vnitrobloku, je na tom i jeho komunitní život. “Chtěli jsme tu dělat společné akce, ale nějak se to nestalo. Takové věci se špatně organizují, když se má hodně lidí na něčem domluvit,” líčí situaci Leah Gaffen a dodává, že kdysi dokonce přemýšleli, že by na pozemku uspořádali festival, který by lidi trochu spojil. Nakonec to však nedopadlo. “Ne všichni jsou za život ve vnitrobloku vděční. Je tu pak víc hluku a lidé se bojí, že tu bude víc odpadu…” doplňuje.

 

Kromě neoddiskutovatelných přínosů na klima i tato úskalí zmiňuje Barbora Týcová ze spolku Bieno: “Přínosů zelených dvorů a vnitrobloků najdeme více. Například zprostředkovávají pocit střídání ročních období, zachycují drobné částice prachu, zvyšují biodiverzitu, zlepšují kvalitu každodenního života pro různé skupiny lidí, jsou estetické, mají velký sociální potenciál, který je zatím bohužel také většinou nenaplněný. Lidé se díky nim lépe identifikují s místem, kde žijí, a ze zkušenosti víme, že roste hodnota okolní zástavby. O všech těchto stránkách dvorků a vnitrobloků je dobré přemýšlet a hledat způsoby pro jejich oživení.” 

Praha 3 pořádá festival Mezidvorky, při kterém se zpřístupňují uzavřené dvorky veřejnosti. “Myslím, že správa dvorků je hodně o jednání a vysvětlení lidem, jaký to má význam. Nejraději bych dvorky spojovala. Ve dvorech jsou často zdi či ploty a to se mi nelíbí. Dost často mi sousedé oponují, že spojení dvorků nejde vyjednat. A já si myslím, že to spojit jde. Začíná to sousedským setkáním. Pokud je část pozemku radnice, tak je potřeba, aby radnice měla zástupce, který by byl ochotný tam chodit a spolupracovat a přinášet to na radnici jako téma. Pro to my máme vůli,” sděluje svůj pohled radní Jana Belecová, která se zabývá také strategickým plánováním. Konference ohledně zelené a modré infrastruktury úřad plánuje na jaro příštího roku. 

 

Barbora Týcová, která má s rekonstrukcemi vnitrobloků dlouholetou zkušenost, sděluje: “Příležitostí i rizikem zároveň je, že uplatňování těchto opatření se děje zespoda - v součinnosti s obyvateli nebo přímo jimi samotnými. Je potřeba chytře nastavit a využít adekvátní podpůrné nástroje – informační, motivační, metodickou, materiální a dotační pomoc, inspiraci, vzorové realizace a jiné pobídky, kterými celou tuto oblast rozhýbeme.” 

 

Autorka děkuje spolku Bieno za spolupráci.