Praha 12 - drobná opatření na sídlišti

Praha 12: Sídliště s rozsáhlou zelení - problém je údržba a retence vody 

           Městská část Praha 12 patří s téměř 60 tisíci obyvateli k těm největším v hlavním městě. Vznikla v roce 1994 přejmenováním městské části Praha-Modřany a zahrnuje katastrální území Cholupic, Kamýku, Komořan, Modřan a Točné. Relativně velká rozloha městské části, která sahá až k samotné hranici Prahy a pojímá tak i bývalé vesnice, z Prahy 12 utváří rozmanitou městskou část s různými druhy zástavby, veřejných prostor, dopravních řešení i zelených ploch. S místostarostkou pro územní rozvoj Evou Tylovou (Piráti) jsme navštívili několik lokalit v sídlištní zástavbě, a zaměřili jsme se na plánovaná řešení i stávající problémy z hlediska adaptace městské části na klimatickou změnu.

            Imisní a hlukové mapy ukazují, že městská část je z hlediska životního prostředí a hlukové zátěže spíše nadprůměrně kvalitní, podobně při sledování vývoje mapy sucha je zřetelné, že ve srovnání s průměrem metropole je městská část jako celek spíše méně suchá. Zde už ovšem záleží i na konkrétních lokalitách a jejich podloží.

01 cff87

Obr. 1: Hluková mapa ukazuje spíše menší zatížení lokality, které je koncentrované téměř výhradně v blízkosti hlavních dopravních cest. Zdroj: https://mpp.praha.eu/app/map/atlas-zivotniho-prostredi/cs/hlukova-mapa

 

02 5dd92

Obr. 2: Imisní mapa NO2 pro Prahu 12 indikuje průměrné roční koncentrace v hodnotách mezi 20 – 25 µg/m3, tedy spíše menší zátěž na pětistupňové škále. Platný limit je hranice 40 µg/m3. Zdroj: http://www.geoportalpraha.cz/mapy-online

 

           Zelená a modrá infrastruktura má na sídlišti své možnosti i zásadní limity. V případě veřejného oddechového sportovního areálu VOSA a jeho bezprostřední blízkosti, kde jsme se byli podívat, je charakteristické množství menší i vzrostlé zeleně a rozsáhlé travnaté plochy, které obyvatelům okolního sídliště poskytují velkou škálu volnočasových aktivit a představují také významný adaptační prvek sídliště na letní vedra. Množství zeleně zde tedy není problémem, je ale třeba dbát na její údržbu i systém zavlažování. Radnice proto začala realizovat drobná retenční opatření, která chce využívat při péči o zeleň a travnaté plochy. Jedno z nich plánuje v altánku u dětského hřiště.

video s Evou Tylovou:

 03 48deb

 

Koncepční přemýšlení o údržbě zeleně a správně načasované seči jsou klíčové

            Údržba a kvalita trávníků je závislá na správně načasované seči. „Zeleně zde máme hodně, za extrémních teplot ovšem vegetace strádá. Jednou z cest, jak proti tomu bojovat, je méně sekat trávníky. Drtivá většina ploch se v minulosti standardně sekala celoplošně zhruba pětkrát za rok. Tento systém jsem letos změnila - nesekáme podle kalendáře, nýbrž podle situace v terénu - když je dostatek srážek a tráva bují, sekáme, pokud je však sucho či je některý porost i bez seče stále krátký, tak jej nesečeme. K tomu jsme vyčlenili některé plochy, u nichž trávníky cíleně necháváme vyšší - jedná se zejména o porosty na svazích, kde od vyšších trávníků očekáváme vyšší retenční schopnosti a protierozní funkci. Sledujeme také druhové složení a tam, kde kvetou květiny, seč rovněž omezujeme, provádíme tzv. mozaikovou seč. Cílem je využít esteticky hodnotých divoce rostoucích rostlin pro potěchu občanů, ale také jako zdroj potravy např. pro motýly a čmeláky,“ popisuje místostarostka. Pražský magistrát na jaře letošního roku s ohledem na správné sekání trávníku a s ním související zdraví i retenční a klimatizační vlastnosti trávníků vydal metodické doporučení pro management trávníků v období dlouhodobého sucha a horka. To mimo jiné vymezuje teplotní hranici pro sekání trávníků na 26 °C a v době sucha bez možnosti dostatečné závlahy ji zakazuje (bez závazného účinku).

04 76ed1

Obr. 3: Dětské hřiště a zeleň v areálu VOSA. O veřejné prostory včetně zelených ploch pečuje městská část. Načasování seče, péče o stromy a keře a šetrné hospodaření s vodou se městské části vyplácí i finančně. FOTO: Arnika
 

            Z hlediska managementu zelených ploch ve správě městské části je zajímavý ekonomický aspekt údržby zeleně. „Roční rozpočet na údržbu veřejné zeleně Prahy 12 je cca 22 milionů Kč. Z těchto peněz se financuje nejen sekání trávy, ale také péče o stromy, ořezy keřů, hrabání listí a v neposlední řadě také péče o dětská hřiště, sběr odpadků a vývoz městských odpadkových košů. Jedna celoplošná seč vyjde cca na jeden milion Kč. ” popisuje Eva Tylová. Výdaje na údržbu financuje ze svého rozpočtu městská část. Do budoucna by radnice ráda více využila možnosti evropských grantových programů, i ve spolupráci s místními spolky. V současnosti čeká městská část na posouzení dvou žádostí o dotaci na výsadbu nových alejí v okrajové části Prahy 12 - jedna žádost cílí na peníze z Programu péče o krajinu vyhlašovaném Ministerstvem životního prostředí, další na peníze z rozpočtu Magistrátu hl. m. Prahy. Na některých místech je ovšem s novou výsadbou a následnou péčí problém z hlediska vlastnictví pozemků. „Městská část má svěřené pozemky do péče od hlavního města Prahy. Ale v okrajových částech Prahy 12 jsou pozemky často v soukromém vlastnictví, velké pozemky tam patří Arcibiskupství pražskému, a tam je tedy koncepčnější přístup ze strany městské části složitější,“ doplňuje místostarostka. 

            Ekonomický aspekt zvyšuje tlak smluvních firem na provádění údržby i mimo ideální období pro seč. „(Firmy) tlačí na to, aby se sekalo, mají objednanou i techniku a počítají s tím. Takže je potřeba ten tlak ustát. My tady chceme mít i vyšší trávníky lučního charakteru, i když jen na okrajích sídlišť, neboť bereme ohledy na občany, kteří mají z vyšší trávy obavy např. kvůli klíšťatům,“ popisuje místostarostka. 

05 3fb4d

Obr. 4: Veronika Oušková u místa výsevu lučního trávníku za ulicí Levského u lesoparku Kamýk. FOTO: Arnika

 

           Na místo nad plynovým vedením, kde radnice luční trávník nedávno realizovala, jsme se podívali ještě před tím, než radnice spolu s místními louku na konci května osela, s bioložkou Veronikou Ouškovou, která s místostarostkou spolupracuje na tvorbě a péči o veřejnou zeleň, .

           „Luční trávníky jsou méně náročné na údržbu, napomáhají retenci vody a příznivě podporují biodiverzitu,“ popisuje Oušková. Spolu s asi dvaceti místními dobrovolníky z řad rodin s dětmi tak rekultivovali zelenou plochu, která byla po rekonstrukci plynovodu narušena. Osivo městská část pořídila z domácí produkce se zárukou původních druhů. „Louku jsme oseli semínky suchomilných kvetoucích rostlin. Vytvořili jsme tak základ pro to, aby tato louka ožila a pořádně rozkvetla. Potěší to naše oči, louka bude odolnější vůči suchu a ocení to naši motýli i další živočichové,“ doplňuje Eva Tylová.[1]

           Podobně byla v minulosti realizována v odlehlejších místech pastva drobnějšího dobytka. „Pást se dá z hygienických důvodů jen někde, zejména ne tam, kde se pohybují děti. Začínalo to tím, že se páslo na území přírodních památkek, které byly vypásány buď ovcemi, nebo kozami. Na sídlišti pastvu jednoduše realizovat nejde, i s ohledem na množství exkrementů, které dobytek vytváří. Pásli jsme však třeba na protihlukových valech, kam občané ani děti obvykle nechodí,“ popisuje místostarostka. Vypásání trávy dobytkem na jedné straně poskytuje potravu zvířatům, na druhé straně představuje prakticky beznákladovou údržbu veřejné zeleně. Zde záleží jen na způsobu domluvy s chovatelem. “Usilujeme o navázání spolupráce s chovateli dobytka i jiným způsobem - nabízíme k bezplatnému odběru pokosenou trávu z městských trávníků, již jsme navázali spolupráci s majitelkou tří koz a s místním chovatelem králíků. Pracovníci údržby zeleně každoročně pokosí tuny zelené hmoty, která většinou končí v kompostárně. Rádi bychom alespoň část této hmoty zužitkovali smysluplněji” uzavírá Eva Tylová.

06 689d5            Z hlediska péče o travnaté plochy je činnost městské části tedy poměrně unikátní. Snižuje četnost sečí na okrajích sídlišť a prudkých svazích. Na místech, kam lidé vstupují častěji, se také seče častěji, ovšem na vyšší porost (10 cm). Firmy mají také za úkol nedosekávat okraje a nechávat vzrostlá místa s kvetoucími rostlinami. Na některých místech se seká jen pruh podél chodníků. Plocha tak vypadá upraveněji, je snáze využitelná pro venčení psů, ale ve svém středu má fungující zeleň. Všechny úpravy v péči o veřejnou zeleň s ohledem na změnu klimatu městská část vysvětluje veřejnosti formou tiskových výstupů nebo sociálních sítí.  

 

Drobná retenční opatření ve veřejném prostoru nebo na sběrném dvoře

            Zadržování dešťové vody je zásadní součástí efektivního hospodaření s vodou v souvislosti s péčí o zeleň. Efektivní mohou být již drobné nádrže ve veřejném prostoru, které může realizovat samospráva a dále s vodou hospodařit. Jednu takovou vybudovali ve volnočasovém areálu Vosa. Tato 300 litrová nádrž bude zachytávat dešťovou vodu ze střechy altánu na zalévání okolní zeleně. „Umístíme zde informační cedulku, abychom poukázali na stále rostoucí význam vody a šetrného hospodaření s ní. Vodu budeme využívat na zavlažování mladých výsadeb stromů a keřů. Zavlažovat trávník je bohužel nereálné, na to je potřeba mnohem větší množství vody“ popisuje u chystaného sběrného místa Tylová. Nádrž si objednali na internetu – podobnou si tedy může vytvořit na zahradě nebo třeba ve vnitrobloku každý.

07 03ddc

Obr. 5 a 6: Eva Tylová na místě plánované nové nádrže na sběr vody a níže již u nově realizované nádrže. FOTO: Arnika, MČ Praha 12
 

08 aa66a

Obr. 7: Nádrž na sběrném dvoře. FOTO: Arnika
 
 
            Dešťovou vodu radnice zadržuje také na sběrném dvoře, kde se i místní personál projevuje jako ekologicky smýšlející. Radnice tady instalovala tisícilitrovou nádrž, do které je sveden okap z provozní budovy, druhá nádrž bude instalována na opačném konci budovy. Získaná voda slouží také jako užitková primárně na zalévání  stromků a nové výsadby. Na dílně sběrného dvora zaměstnanci ze starých palet vyrábějí také kompostéry, které radnice umisťuje na sídliště. Palety tak nacházejí nové využití, zároveň v duchu současných trendů působí i esteticky, a jednoznačně se tak vyplatí oproti plastovým kompostérům a kompostovacím boxům.

            Problém je v distribuci vody, kterou zajišťuje rozvoz vozidly technických služeb. Pozitivní dopad využívání dešťové vody je tak v tomto případě výrazně tlumen tím, že vodu není možné využít přímo v místě, ale je třeba ji na zelená místa ve veřejném prostoru dovézt. Voda se z nádrže čerpá do kanistrů. Při vydatnějších deštích zaměstnanci sběrného dvora naplní další nádoby. V areálu Vosa je případné zaplnění nádrže řešeno přepadem. Včetně instalace stojí retenční nádrž zhruba 1500 Kč, nádrž v areálu Vosa ovšem vyšla dráž kvůli estetickým parametrům. Z dlouhodobého hlediska se ovšem pořizování nádrží stále ekonomicky vyplatí, protože není třeba platit cenu za pitnou vodu. Radnice proto ponouká i místní, kteří mají možnost sbírat vodu z okapů, aby si podobné nádrže pořizovali. To jim ostatně umožňuje i dotační program ministerstva životního prostředí „Dešťovka“. Využitelný ovšem bohužel příliš není u panelových sídlišť, kde mají budovy odlišně řešený odtok dešťové vody.

09 dd682

Obr. 8: Velká sídliště na Praze 12 disponují výrazným podílem zeleně, najdou se ale i betonová prostranství. FOTO: Arnika

            

            „Dotace z Dešťovky je možné čerpat na vybudování nádrží na dešťovou vodu, kterou následně mohou majitelé domů využívat k zálivce zeleně. Problémem panelových domů je ovšem fakt, že mají zpravidla dešťovou vodu svedenou nikoliv vnějším okapem, nýbrž středem budovy rovnou do kanalizace.  Vybudovat za takové situace retenční nádrž lze jen stěží. Cestou by mohly být zelené střechy, ty také dešťovou vodu zachytí, navíc fungují jako další izolační vrstva, v létě přispějí k ochlazení domu, napomůžou také snížení prašnosti města. Mohou být vybudovány jako extenzivní, tedy s minimálními nároky na údržbu. Limitací pro jejich vybudování budou vlastnické vztahy v bytových domech - jednak často mají jednotlivé vchody v domě zřízeny samostatná SVJ a pak i jednotliví vlastníci bytů v rámci každého SVJ se musí pro myšlenku zelené střechy rozhodnout společně,“ popisuje Veronika Oušková. Pro nová řešení v uzpůsobení panelových domů klimatické změně, ať už z pohledu zachytávání dešťové vody nebo nových zelených střech a fasád, by podle ní pomohl vzorový pozitivní příklad, ve kterém by se na realizaci zelené střechy či na vybudování systému na zachytávání dešťové vody v panelovém domě domluvila bytová sdružení. To by mohlo otevřít inspiraci i pro SVJ na Praze 12.

            „Osobně vnímám jako nevyužitý potenciál stávající dešťové nádrže, do nichž je svedena dešťová kanalizace a které jsou součástí protipřívalové ochrany.  Voda se v nich jen zdrží a následně pustí všechna pryč. Líbilo by se mi, kdyby se to podařilo nějak změnit, aby ty nádrže byly více udržitelné, tedy aby se v nich část vody ponechala a mohla být následně využita v péči o zeleň. Třeba zde o tyto vyschlé trávníky,“ ukazuje na sídlišti Kamýk místostarostka Tylová. Právě tady je problém se zasakováním vody kvůli břidlicovému podloží, čímž trpí i zdejší porosty. Vyřešení problému retence v paneláku by mohlo situaci změnit výrazně k lepšímu. Systémy sběru vody by zároveň měly být umístěny na strategických místech, aby nebylo třeba vodu ze záchytné nádrže složitě transportovat na jiná místa.

 

Kvalitně a komunitně kompostovat je možné i na sídlišti

              Pro adaptaci městské části a místních lokalit může hrát pozitivní úlohu i kompostování bioodpadu. Jak ukazuje příklad z Prahy 12, kompostování s minimálními finančními náklady a s efektivitou využití kompostu je možné i v sídlištní zástavbě.

              „Kompostování je jednou z našich cest, jak bojovat proti suchu. Dodání organického humusu městské zeleni napomůže ve schopnosti zachytávat vodu a přežít. Navíc bioodpad v sobě obsahuje značné množství vlhkosti, která je nyní nesmyslně svážena auty do spalovny. Kompostováním získáme živiny pro naše výsadby a udržíme vlhkost na místě namísto toho, aby ji popelářské auto odvezlo. Napomůžeme tím také snížení množství komunálního odpadu,“ popisuje u jednoho z kompostérů poblíž areálu VOSA Veronika Oušková.

10 47c25

Obr. 9: Komunitní kompostér ze starých palet. FOTO: Arnika

 

            Komunitní kompostéry začala radnice na Praze 12 realizovat již před osmi lety. Začínali u rodinných domů ve venkovské zástavbě, ovšem postupem času městská část dospěla ke změně strategie a kompostéry nyní umisťuje na sídliště. Vedle „profesionálních“ modelů kompostérů zde začali vyrábět kompostéry i ze zbytkových materiálů jako jsou palety ze sběrného dvora.

            „Zprvu byli občané překvapeni, myšlenka kompostování vyvolala rozčarování i na výboru pro životní prostředí a přicházely dotazy, co hodláme s produktem kompostování dělat,“ popisuje místostarostka. Kompostéry se ale ujaly a na některých místech kompostují celé paneláky, které si místy pořizují kompostéry i na náklady sdružení vlastníků jednotek.

            SVJ mají možnost si sjednat i svozovou popelnici na bioodpad, tu si ale musejí zaplatit a problém je i jejich přeplňování. „Sjednání popelnice na bioodpad je jednoduché pro vlastníka rodinného domku - má svůj pozemek, místo na popelnici, může zamezit jiným, aby popelnici plnili.  Když však bydlíte v paneláku, proces je složitější. Nejprve se musíte domluvit s orgánem SVJ, aby popelnici objednal a zaplatil. Sousedi s tímto nápadem nemusí souhlasit. A i když vše klapne a popelnice je před domem, tak nemáte vyhráno. Ojediněle se vyskytující popelnice na bioodpad může vyvolat zájem i z okolních domů a do vaší složitě vyjednané a vámi placené popelnice, mohou sypat bioodpad jiní a přeplňovat ji,“ popisuje Oušková.

11 d5f53

Obr. 10: Co patří a nepatří na kompost? FOTO: Arnika

 

           „Kompostéry jsme rozjížděli v době, kdy jsem byla poprvé místostarostkou. Trochu jsme teď změnili strategii. O každý kompost někdo na dobrovolné bází pečuje, občas do něj nahlédne a řeší případné ojedinělé obtíže, popř. s námi o nich komunikuje. Problémů však nebývá mnoho, lidé jsou zodpovědní,“ říká Tylová. Některé kompostéry jsou na městské části už 8 let. 

           „Občany, kteří kompostér využívají, je potřeba usměrňovat, aby nevhazovali pečivo, zbytky vařených jídel, či maso. To jsou potraviny, které mohou tvořit zápach a lákat hlodavce. Proto by u každého kompostéru měl být dobrovolník, který tam občas nakoukne, a když tam je něco závadného, tak to vyhodí, a zároveň nám dá zpětnou vazbu, abychom třeba změnili cedulky u kompostérů a obyvatele více edukovali. Když se do kompostéru dává jen správný odpad, tak je riziko zápachu či přítomnosti hlodavců minimální,“ popisuje Veronika Oušková. O distribuci kompostérů se stará místní SBO (technické služby městské části). Výsledný humus bude použit přednostně v okolí kompostéru - občany při péči o předzahrádky bytových domů či pro výsadby veřejné zeleně.

            Komunitní kompostování má i nezanedbatelný ekonomický faktor. „Domlouvala jsem kompostér pro jednu paní z vedlejšího sídliště, ta se moc těšila, že bude kompost využívat pro péči o předzahrádku paneláku, o kterou se stará. Humus nebo mulč teď už nemusí kupovat,“ popisuje Oušková. Kompost využívají obyvatelé paneláků i pro své truhlíky na balkonech. Komposty jim umožňují neutrácet zbytečně za kupované substráty a využívat vlastní zdroje.

[1]http://www.kultura21.cz/ostatni/19515-praha-12-sela-komunitne-lucni-louku?fbclid=IwAR011hE_5IGIes4tTUJkUGytLcsnWBo_akDJU1U26YVgSX1-xWL-vGmRIGI