Přehled zpráv emailem
Telefon

Náměstí Republiky

 

Náměstí-křižovatka. Co se dá udělat pro náměstí Republiky?

Lenka Kužvartová

Přijímáme podobu míst historické Prahy, jakoby šlo o něco daného a neměnného. Pokud nám někde není příjemně, rychle projdeme dál. Každé náměstí centra města nejen, že má svou pestrou a zajímavou minulost, ale také se během času měnilo, často téměř k nepoznání. Může se změnit i nyní, aby reagovalo na důsledky klimatické krize?

Historie místa

Náměstí Republiky je jedním z výrazných prostorů centra města. Stojí v místech bývalého hradebního příkopu mezi Starým a Novým městem pražským. Původně šlo o křižovatku dálkových cest. Založení Nového Města pak podnítilo vznik náměstí v tomto prostoru. Lemovaly je kláštery s kostely a v jeho jihozápadním cípu Králův dvůr, na místě dnešního Obecního domu, který se v 15. století stal přechodně rezidencí českých králů. Dnešní podobu dostalo náměstí po polovině 19. století, kdy byla na místě kapucínského kláštera postavena kasárna Jiřího z Poděbrad, později přejmenovaná na Josefská kasárna podle sousedního kostela svatého Josefa. V 60. letech 19. století se zde uvažovalo také o výstavbě Národního divadla i sněmovny.[1] Banky a finanční instituce měly velký zájem stavět tu své reprezentační budovy.

NR 1 4e050

 

Mapování Stabilního katastru, kolem 1850, Zdroj: https://app.iprpraha.cz/apl/app/prahavcera/

 

V roce 1900 Městská správa zadala Spolku architektů a inženýrů vypracovat plán na zástavbu celého náměstí tak, aby zajistila jeho reprezentativnost a omezení stavební aktivity jasně vymezenou parcelací. Na základě této regulace vznikl mezi lety 1906 a 1911 secesní Obecní dům. Nedlouho na to, v roce 1919, bylo náměstí přejmenováno na náměstí Republiky, což mělo odrážet jeho důležitost jako centra nového samostatného státu a předznamenávat snahu o jeho přetvoření ve skutečně reprezentativní prostor. Když došlo v roce 1921 na ideovou soutěž na umístění nového českého divadla, většina architektů umístila své návrhy právě sem. Novou veřejnou budovu vedle kostela sv. Josefa zmiňovala už regulace náměstí z roku 1900. Žádná nakonec realizována nebyla, což je jedním z důvodů, proč náměstí stále působí roztříštěně a nemá jasný střed. Jako tolik jiných pražských „náměstí“ je využíváno jako dopravní křižovatka a nemá pobytovou funkci, kterou si s náměstím spojujeme. V současné době z toho vyplývá také obtížnost zavádění adaptačních opatření modro-zelené infrastruktury, na která tu nezbývá příliš prostoru.

Development bez koncepce

V polovině 90. let byla vypsána soutěž na objekt rakouské Hypobanky stojící dnes na nároží ulic Na Poříčí a V celnici. Tento záměr vzbudil nesouhlas, protože znamenal přidání dalšího prvku do už tak nepřehledného prostoru a rezignaci na řešení náměstí jako celku. Architekt Emil Přikryl, tehdejší profesor Školy architektury Akademie výtvarných umění, komentoval tento plán následovně: „Nejde o plán domu – a má to být banka? – ale o náměstí – a na to prázdno musí být plán (…) prázdno, ten prostor uprostřed, je důležitější než domy okolo (…) ať jsou jednotlivé domy sebezajímavější, ono klíčové, ono ústřední se nachází mezi nimi.“[1] Podle něj odpovídalo potřebám města postavit na náměstí veřejnou budovu, například koncertní síň, která by vytvořila soustředný bod i v celoměstském měřítku. Měla proběhnout ideová soutěž na regulaci území, nikoli na jednotlivou stavbu. A tento postup, vytváření města od budov na cenných parcelách, nikoli na základě předem promyšleného plánu pokračuje do dnešních dní, což znemožňuje mj. zavádění adresných opatření pro zlepšení klimatu ve městě. Jako příklad poslouží projekt společnosti Penta u nedalekého Masarykova nádraží, jehož okolí je největším tepelným ostrovem ve středu Prahy. Vložení dalších předimenzovaných staveb situaci dál zhorší. Pro tento nejcennější rozvojový pozemek středu města nevznikla žádná závazná koncepční studie a iniciativa se nechala zcela na soukromém sektoru s jeho jednostrannými zájmy.

NR 2 0203f

 

Ortofoto Josefských kasáren, 1996, Zdroj: https://app.iprpraha.cz/apl/app/prahavcera/

NR 3 27ac5

 

Ortofoto OC Palladium, 2011, Zdroj: https://app.iprpraha.cz/apl/app/prahavcera/

 

Po století přemýšlení o podobě náměstí Republiky a jeho dominantě se jím stalo rozsáhlé obchodní centrum Palladium stavěné mezi lety 2005 a 2007, které zachovalo čelní fasádu josefských kasáren a vyplnilo celou zbylou plochu parcely obchodními a administrativními prostory. Zastavěný prostor přesahuje svou rozlohou Staroměstské náměstí. Přitom na vnitřních nádvořích kasáren mohla vzniknout obdoba Františkánské zahrady, zelená oáza v centru města, která právě zde chybí. A to i při zachování komerčního využití budov, jak podotýká iniciativa Praguewatch, která mapovala pražské kauzy.[1] Stavba obchodního centra znehodnotila místo i jiným způsobem. Většina rozsáhlé románské zástavby odhalené při archeologickém výzkumu ustoupila podzemním garážím pro 900 aut. To souvisí s dalším problémem neregulovaného developmentu, s nárůstem osobní automobilové dopravy vyvolané obslužností obchodního centra, což se promítá do imisní zátěže území, která tu má podle dlouhodobého sledování nejhorší možné hodnoty.

NR 4 1f2ee

 

Imisní zátěž území, Zdroj: https://app.iprpraha.cz/apl/app/atlas-zp/?service[]=mapa_bonity_klimatu

NR 5 abf41

 

Mapa bonity klimatu, Zdroj: https://app.iprpraha.cz/apl/app/atlas-zp/?service[]=mapa_bonity_klimatu

 

Co se chystá

V květnu tohoto roku vznikla na základě zadání Rady hl.m. Prahy a Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy koncepční studie nazvaná Hradební korzo, která nově řeší bývalý hradební prostor táhnoucí se z předpolí Štefánikova mostu přes Revoluční, náměstí Republiky, ulici Na příkopech, spodní část Václavského náměstí, ulici 28. října a Národní až k mostu Legií. Jejím cílem je vytvořit reprezentativní a příjemný prostor prostřednictvím série opatření od estetických (sjednocení dláždění a městského mobiliáře, omezení vizuálního smogu) přes adaptační (modro-zelená opatření, utlumení individuální automobilové dopravy) až po dopravní (rozšíření tramvajové trati).

Ve studii se dočteme, že „jedním ze základních koncepčních vstupů do území je komplexní výsadba nových alejí a stromořadí v celé délce Hradebního korza.“ Na náměstí Republiky má oproti dnešnímu stavu přibýt více stromů. Na stromořadí v Revoluční ulici navazuje zeleň před frontou domů naproti Palladiu. Další stromy mají být vysázeny před bývalý klášter hybernů, do ulice U Obecního domu a především na prostranství před Starou celnicí, kde má vzniknout tzv. městská zahrada. Pro novou výsadbu je zamýšleno použití tzv. strukturálního substrátu, který zajistí vsakování srážek, provzdušnění a prorůstání kořenů do větší plochy: „Základní složení strukturního substrátu tvoří drcené kamenivo různých frakcí tlakově promývané organickou složkou kompostu a biouhlu, s možností aplikace zeolitu do podloží, pro dosažení schopnosti vázat vodu a živiny a zlepšovat celkovou strukturu substrátu.“ Jako nejvýhodnější typ stromu hodnotí studie platan javorolistý vzhledem k jeho vizuální podobě, dlouhověkosti, tempu růstu a odolnosti vůči městskému prostředí. Touto dřevinou se má nahradit i existující stromořadí v ulici Na Příkopech. Pozitivní efekt nové výsadby na lokální klima se ovšem projeví až po desetiletích a do té doby mohou stromy v ulici chybět. Z hlediska zelených opatření se uvažuje také o podzemních zasakovacích nádržích na dešťovou vodu, jejichž realizaci je nutné prověřit studiemi proveditelnosti kvůli umístění inženýrských sítí a prostorů metra.

NR 6 ecf23

AOC Architekti, Koncepce Hradební korzo: Nová stromořadí, s. 23

 

Na náměstí Republiky se má zdůraznit ráz pěší zóny a pobytový charakter prostranství. Mají přibýt lavičky, před Hypobanku bude umístěna kašna. Architekt Ondřej Císler, hlavní autor koncepce Hradebního korza, navrhl vznik krytého tržiště v ústí ulice V celnici, které by vytvořilo jednotnou platformu pro stánky dnes sezónně zabírající prostor před Starou celnicí i Palladiem. Konkrétní podobu tržiště má určit architektonická soutěž.

Co se týče dopravních opatření, tramvajová zastávka je přemístěna před Palladium a další vznikne před Obecním domem. Uvažuje se totiž o možnosti vést tramvaj do ulice Na Příkopech a 28. října, tedy propojení náměstí Republiky s Václavským náměstím a Národní třídou. Podle autorů jde o městotvorný prvek, který může změnit ulice v živé obchodní třídy místo dosavadního zaměření podniků na turisty. Navíc nové propojení pomůže celoměstské síti MDH. „Cílem koncepce je změnit poměr intenzity využívání jednotlivých typů, snížit dominanci přepravy individuální automobilovou dopravou ve prospěch dopravy pěší, cyklistické a především městské hromadné. Tomu by mělo zásadně přispět striktní omezení tranzitního průjezdu vozidel územím, a zároveň navrácení zrušeného tramvajového spojení mezi Národní třídou a náměstím Republiky, které bylo v polovině 80. let nahrazeno podzemním spojením.“ Zrušen bude například průjezd aut pod Prašnou branou. Uplatní se koncepce zklidnění dopravy v centru města z května 2019 vypracovaná Kanceláří dopravní infrastruktury Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy.NR 7 263b8

AOC Architekti, Koncepce Hradební korzo: Náměstí Republiky, s. 120–121

NR 8 5e00f

 

AOC Architekti, Koncepce Hradební korzo: Náměstí Republiky, s. 118–119

 

Pár stromů místo regulace výstavby

Studie Hradební korzo, jejíž první výsledky by měly být realizovány v horizontu pěti let, je koordinovaná s dalšími plánovanými projekty v území. Jedním z nich představuje návrh architektonického studia Jakuba Cíglera na ozelenění ulice V celnici a několika dalších ulic v okolí navazující na výše zmíněný projekt Central Business District (CBD) společnosti Penta na Masarykově nádraží. V celnici by měly vzniknout tři pásy zeleně: dvě stromořadí po každé straně ulice a střední zasakovací pás. Navrhuje se také podzemní nádrž na dešťovou vodu. Realizace je ovšem značně nejistá vzhledem k tomu, že financování bude nést z větší části městská část nebo magistrát. Celý projekt je součástí pochybného memoranda, které uzavřelo hlavní město s Pentou po značně kontroverzním udělení územního rozhodnutí pro výstavbu první etapy CBD, proti němuž se mohlo odvolat. Představitelé města se ale rozhodli pro dohodu s developerem, který přislíbil jednak zpracování studií pro ozelenění okolí, jednak 40% podíl bydlení (ovšem jistě ne dostupného) v další etapě CBD. Na příkladu toho návrhu úpravy ulice vidíme snahu o kompenzaci skutečnosti, že město rezignuje na regulování soukromé výstavby, upravováním veřejných prostor, které ale nemůže nahradit ani vyrovnat poškození městského prostředí bezuzdným developmentem. V případě projektu CBD naroste lokální doprava a kvůli předimenzované zástavbě se bude oblast Masarykova nádraží dále přehřívat. Navíc bude zakonzerován stav Severojižní magistrály, která měla být postupně humanizována.

Zeleň v památkové rezervaci

Omezením pro výsadbu zeleně v centru města však není jen expanze nové stavby, ale i regulace spojená s památkami. Národní památkový ústav se staví odmítavě k výsadbě zeleně, která mění ráz historických náměstí a která by mohla zasáhnout do archeologických nálezů v pražském podzemí. O této problematice jsem hovořila s Milenou Andrade Dneboskou z Národního památkového ústavu: „Vzhledem ke klimatické změně je žádost o ozelenění měst dostatečně důležitý element. Na jednu stranu zeleň pomáhá mikrotermické regulaci pro fasády historických budov. Na druhou stranu má každý prostor nějakou únosnost. Musí se volit mezi tím, co se chce podpořit v tom daném prostoru. Určitě by neměla být stromová dominanta v průhledech na důležité historické stavby. Jsou určité dominanty, které by měly mít ty vizuální vazby nepoškozené. Je také třeba hledět na kompozici, zasazení zeleně do prostoru.“ Odmítavý postoj k některým prvkům modro-zelené infrastruktury vysvětluje tím, že za památkáři se jde pro souhlas naposled, už s hotovým projektem: „Žadatel se potom diví, že NPÚ nesouhlasí například s umístěním stromu právě v mezeře mezi vedením inženýrských sítí bez jakékoli kompoziční logiky,“ doplňuje Andrade.

Nové Město snese podle stanoviska NPÚ rozhodně více zeleně, než Staré Město, kde byla historicky zastoupená minimálně a pozměnila by ráz náměstí. S tím nesouhlasí architekt a zastupitel Městské část Praha 1 Tomáš Vích: „Myslím, že centrum města je tu podobnější Itálii než třeba Německu. Zdejší stavitelé byli Italové, nebo se tam jezdili učit. Ve městech jako je Florencie, Řím, Benátky jsou stromy a zeleň přirozenou součástí historických náměstí, vytvářejí tolik potřebný stín a díky tomu tam lidé tráví čas.“

Na náměstí Republiky by si Milena Andrade dokázala představit stromy třeba po stranách vchodu ke kostelu svatého Josefa, který je dnes nevýrazný a právě zeleň by jej mohla orámovat, zdůraznit. Klade zároveň velký důraz na to, že zelené plochy musí být dlouhodobě udržované, jinak neplní svou funkci vzhledem ke klimatu, estetice, ani rekreaci.

Co bude s centrem?

V současné době žije v historickém centru Prahy minimum stálých obyvatel. To vede k tomu, že se o zlepšování jeho stavu nikdo z řad veřejnosti příliš nezasazuje. Na sídlištích a v rezidenčních čtvrtích můžeme vidět zájem místních o kvalitní životní prostředí a tlak na opatření, která zaručí, že i při rostoucích extrémech počasí, jako jsou letní vedra, bude v lokalitě možné pobývat. Centrum je oproti tomu místem všech a nikoho. Především to platí pro takový prostor jako je právě náměstí Republiky, na kterém se neodehrává život, ale pouze provoz, doprava. Je to pro nás křižovatka, o které už ani příliš jako o náměstí neuvažujeme. Kromě projektů jako je Hradební korzo, které jistě může přinést do oblasti mnoho nových kvalit, by se měli zapojit do vytváření města i sami obyvatelé Prahy a nejen ti, kteří zde chtějí výhodně investovat do nemovitostí a podnikat v developmentu. S projevy klimatické krize nám pobyt ve městě mnohdy činí potíže, stává se nepříjemným. Buď z něj budeme utíkat, nebo se začneme zasazovat o to, aby se prostředí v něm zlepšovalo.

 

 

 

 

 

 

[1] Petr Kubík, Místo zahrad obchodní dům: Bývalá Josefská kasárna – Palladium, Praguewatch – Mapa pražských kauz, Dostupné na: https://web.archive.org/web/20160416230730/http://praguewatch.cz/reports/view/153

 

 

 

[1] Emil Přikryl, Náměstí je prázdno, in: Architekt, 1993, č. 16-17, s. 1.

 

 

[1] Karel Kibic, Náměstí Republiky v Praze, in: Staletá Praha. Sborník Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody IV, 1969, s. 178.