Přehled zpráv emailem
Telefon
02. 9. 2014 aktualizováno 01. 10. 2014

Výstava o Metropolitním plánu probíhá mezi 22. 5. - 28. 9. 2014 v Sále architektů na Staroměstské radnici.

Napsal

Přinášíme zprávu o výstavě Metropolitního plánu Prahy. Toto téma po právu vzbuzuje velké vášně, ovlivní směřování města na desetiletí dopředu, navíc podle všeho jde o přelomový plán - podílí se na něm řada urbanistů a doprovází jej vize nazvaná Duch plánu (která vyvolává rozporné reakce). Proto se zaměříme pouze na hodnocení výstavy samotné - tedy na to, jak se jí podařilo veřejnosti ukázat a vysvětlit nový plán. Hodnocení plánu samotného nechme stranou.

Na začátku výstavy, ještě před vlastními panely s plánem, se dozvídáme, že:

„Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), kde Metropolitní plán vzniká, usiluje o intenzivní formu komunikace s městskými částmi i veřejností. Plán musí být jednoduchý, bezrozporný, přehledný a racionální, a právě proto na jeho odůvodnění klade IPR větší než pouze formální nároky...Neodůvodněný plán je především nepřezkoumatelný, nedemokratický, a proto neplatný. Odůvodnění si proto může a musí dovolit být bohatší a obsažnější než závazná část.“

Je pravda, že odůvodnění plánu obsažné je - lze ho najít v několika vystavených svazcích čítajících 600 stran. Kromě toho výstava vysvětluje metodiku, jakou byl nový plán zpracován. Je důležité veřejnosti představit, jaké nástroje se používaly ke stvoření plánu, jakými tématy se zabývá a jaké mají být vlastnosti města, které se zde plánuje. Právě to se snaží výstava vysvětlit.

Obtížná pochopitelnost

Když jsem procházel materiály v hlavním sále, trvalo mi, než jsem si utvořil názor. Představuji si, že na výstavu přijde návštěvník, kterého zajímá, jestli v Praze vyrostou mrakodrapy, nebo co se bude dít s brownfields, a místo toho si na úvod na stěně přečte citace a komentáře k plánu:

„Možnost změny paradigmatu. Plán proto může naznačit obrat do sebe, plán může definovat rozsah hřiště pro reálnou budoucnost...plán hledající soulady i kontrasty, plán hledající vysokou kvalitu života, plán spíše pro novou než současnou generaci...“

Co si pod tím má návštěvník představit? Zkusme si to trochu rozebrat. Působí to trochu jako bezobsažná, ale vzletná rétorika politiků, kteří chtějí zapůsobit, ale vlastně nic neřeknou. Může to připomínat těžko proniknutelný jazyk alchymistů. Vypadá to taky jako správná postmoderní intelektuálština. Taky to ale může znamenat (a přál bych si, aby to tak bylo), že plán vychází ze širokých úvah, tak širokých, že je nelze lehce shrnout do úderného sloganu, a proto je možné jenom naznačovat. Drobná poznámka: každá doba o sobě tvrdí, že konečně našla ten správný recept na kvalitní život, že je pokrokovější než doba předešlá. Když se stavěla komunistická sídliště, taky se říkalo, že slouží potřebám lidí a umožní kvalitní život. Takže opírat se o „kvalitní život“ je pouze klišé.

vystava obrazek 9eebd

Zdroj http://plan.iprpraha.cz/cs/dokumentace-oduvodneni

Náš hypotetický návštěvník pokračuje k panelu Schéma dokumentace (viz obrázek), které zachycuje vztahy mezi jednotlivými tématy plánu. Prolínající se množiny a množství čar naznačuje, že to asi bude komplexní. Návštěvník neví, jestli si má myslet „je to tak složité, že to stejně nedokážu pochopit“ nebo „věř nám, my jsme urbanisti a umíme vytvářet složitá schémata“ nebo zda se jedná o poctivý pokus to nějak zjednodušit a předvést alespoň v nějaké podobě, jak spolu souvisí jednotlivé oblasti plánu.

Následují velkoformátové panely, které vysvětlují způsob, jakým se budou v plánu řešit dílčí témata. Celkem jasně je vysvětlena metodika tématu členění města: bude existovat 5 základních území - území obytné, rekreační, produkční, krajinné a neurčené. Není zcela zřejmé, zda jedno území může mít více funkcí. Povzbudivě snadným nástrojem je první a druhá čára urbanismu. Ta první určuje, kudy vede hranice mezi zastavitelným a nezastavitelným územím. To by mohlo učinit přítrž neřízenému rozlézání města do krajiny. Praxe ukáže, co se stane; finty existují. Druhá čára stanovuje hranici mezi veřejným prostorem a prostorem pro budovy - tedy definuje plochy náměstí a ulic, uliční čáru.

Nebylo snadné proniknout do metodiky výškové. V rámci určité jednotky území se počítá minimální, maximální, průměrná výška, zjišťuje se, kolikrát byla průměrná výška převýšena, započítává se terén atd. Pro laika není možné zhodnotit, jak se bude s tímto nástrojem pracovat. Zřejmější bylo, že se na mapě stanovuje území pro jednotlivé výškové dominanty a území pro soustředěné výškové hmoty. Také existuje hranice výškového limitu památkové zóny, ale jak víme, i přesto na horizontu vyrostly mrakodrapy. Opět je tedy otázkou, jak velkou faktickou moc bude mít tento nástroj.

Po straně vedle panelů lze číst další citáty: „Jedinou odpovědí na současný fragmentovaný způsob života je být flexibilní. Flexibilita je cestou ke stabilitě“. Takový výrok bez dalšího vysvětlení může znamenat ledascos - „potřebujeme kanceláře, buďme flexibilní, zbourejme staré domy, stavme prosklené kanceláře“. Nebo „buďme flexibilní, lidi se musí naučit žít v satelitních městečkách kolem Prahy“. Nebo „buďme flexibilní, stavějme čtvrti jako Vinohrady, které i po sto letech pořád skvěle urbanisticky fungují.“ Těžko můžeme hádat, co těmito výroky chtějí autoři výstavy říci.

Kdo se chce opravdu ponořit do nového plánu, může se začíst do dokumentů věnujícím se jednotlivým tématům jako Cesty lidí a zboží, Hranice města a lokality, Kvalita života a vybavení města, Potenciál, priority a flexibilita. Celkem čítají zhruba 600 stran. V prvním dokumentu se hovoří o Zlatém pravidle: nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě, a dělej to, co chceš od nich. Dále se zde stanovují 4 základní pravidla urbanismu: 1. nepřekročitelnost první čáry, 2. pravidlo vymezení krásných veřejných prostranství, 3. stanovení výškové kompozice města, 4. účelné načasování kroků. Můžeme se ptát, kam se v těchto 4 základních kamenech urbanismu poděly lidské potřeby. Staví se přece města primárně pro lidi, že? Anebo pro naplňování vznešených pravidel? Na závěr dokumentů se vysvětluje pozadí významu čísla deset. Základních tezí Ducha plánu je právě tolik a jsou seřazeny do útvaru zvaného tetraktys. Tyto symboliky jsou převzaty od Pýthagora. Tvar tetraktysu umožňuje ukazovat vztahy mezi tezemi a nalézat různé linie, malou a velkou triádu atd. Tento oddíl na mě působil esoterickým a bizarním dojmem.

Výstava a veřejnost

Zajímalo mě, jak výstavu hodnotí ostatní. Během mých dvou návštěv, které trvaly dohromady 2 hodiny, po odečtení turistů, kteří sem omylem zabloudili, se přišel podívat jediný návštěvník, učitel z Matfyzu. Oceňoval množství odvedené práce na plánu, ovšem metodika na něj působila nesrozumitelně. V návštěvní knize byly zapsány dojmy zhruba deseti lidí (všichni známe diskuse pod články na internetu, pro některé je to možnost si veřejně vylít žluč, a tak je třeba nebrat názory jako reprezentativní vzorek): osobní výpad proti Romanu Kouckému (hlavní autor Metroplánu), pochvala pilnosti a zbytek kritika nanicovatosti výstavy. Ví veřejnost, že výstava probíhá? Namátkou jsem se zeptal mezi známými, kteří se o tématiku zajímají. O existenci výstavy nevěděli. Faktem zůstává, že média zprávy o Metropolitním plánu přinášejí a Institut plánování a rozvoje Prahy zveřejnil podklady k plánu na internetu, takže plán snadno přístupný je.

Závěrem se sluší říci, že výstava poslouží zejména odborníkům, ale běžní občané budou nejspíše zmateni a do metodiky tvorby plánu neproniknou. Nemají tedy snadnou možnost plán pochopit a podílet se na procesu tvorby města. Na panelech sice vidí, jaká metodika se bude užívat, nicméně jí neporozumí. Komentáře na stěnách je s velkou pravděpodobností utvrdí v přesvědčení, že se nedozví, jak bude Praha vlastně vypadat.

Zařazeno v kategorii Novinky Zobrazeno 1322 krát