16. 5. 2018 aktualizováno 05. 6. 2018

Metropolitní plán: Likvidace zahrádkových osad

Napsala

Rada hl. m. Prahy "zastaví úbytek zelených ploch; v okrajových částech hlavního města bude vytvářet nové zelené plochy; bude zachovávat stávající a rozumným způsobem budovat nové parky a stromořadí ve vnitřním městě; chce věnovat pozornosti vnitroblokům, komunitním zahradám, zahrádkářským koloniím,  ochranné a izolační zeleni; zeleným plochám zajistí odpovídající péči. (Programové prohlášení Rady hl. m. Prahy na volební období 2014-2018)

Zahrádkářské kolonie u nás byly zakládány od 20. let 20. století. Vznikaly často jako jakési nárazníkové pásmo mezi městskou zástavbou a přírodním prostředím a nebo na jinak těžko využitelných místech (například ve svahu nebo v záplavovém území). Často se jednalo o dočasné využití území. V Praze jich je dnes více než 400. V souvislosti s extenzivním rozvojem města se mnohé z nich, ocitly širším centru Prahy. V současné době je snaha o co nejintenzivnější využití pozemků v dosahu pražského centra, a proto se zahrádkářské kolonie ocitají ve středu pozornosti.

Pokud by pražští zastupitelé schválili návrh Metropolitního plánu, čeká většinu zahrádkářských osad dramatická budoucnost. Zahrádkové osady mají být zastavitelným územím. Je pravděpodobné, že budou (minimálně některé z nich) časem přeměněny na lokality, kde se budou stavět byty nebo kanceláře. Metropolitní plán jim totiž nezaručuje dostatečnou ochranu, podobně jako jiné zeleni ve městě. Příkaldem může být bývalá zahrádkářská kolonie v Hrdlořezích: Kolem roku 2000 byly zahrádkářům vypovězeny smlouvy. Zanedlouho poté si občané stěžovali, že je územní zdevastováno a že v něm není bezpečno. Nyní se na tomto místě stojí bytovky.

Zahrádkové osady jsou zelenými plícemi města. Plní celou řadu dalších funkcí - jsou místem setkávání zejména pro seniory, ale po zahrádkách se pídí i mladí lidé a rodiny s dětmi. Zahrádky jsou místem, kde si i lidé ve městě mohou vypěstovat svoji zeleninu nebo ovoce. Navíc o ně zahrádkáři poctivě pečují a město udržování zeleně nic nestojí. Péče o klasickou městskou zeleň, jako jsou parky, je naopak relativně drahá. Zakrádkáři naproti tomu platí Praze dokonce nájemné.

 

Zahrádkové osady v Praze existují mnoho desítek let. Některé z nich, jako třeba Ořechovka, se snaží získat ochranu např. prostřednictvím vyhlášení osady za kulrutní pamtáku.

 

Praha se k zahrádkářským osadám a Metropolitnímu plánu vyjádřila například tady.

 

Zahrádky jsou takovým fenoménem, že se jim věbuje i Akademi věd. Přečtěte si něco více o zkoumání zahrádkových osad.

 
 

Podle (už staršího, je z roku 2009) Generelu zahrádkových osad můžeme o zahrádkových osadách říci následující:

  • Zahrádkové osady by se měly plnohodnotně uplatnit v systému městské  zeleně a rekreačního  zázemí města.
  • Osady by měly přistoupit minimálně na režim částečné či regulované přístupnosti v denních hodinách a  v  sezóně a umožnit  prostupnost  územím  ZO.
  • Zahrádková osada může například  zajistit  odbornou  pomoc  s údržbou  zeleně,  zapojit  se  do  kulturního  a  vzdělávacího  dění, poradenství a dalších aktivit.
  • Ve větší míře  je možné  využít  potenciál mikroklimaticko-hygienických  funkcí  zahrádkových  osad. Zahrádky mohou pro město  chránit  cenné  zelené horizonty,  zlepšovat  tepelnou  i  vlhkostní pohodu intravilánu či tvořit protihlukovou a protiprašnou bariéru.
  • Důsledně je třeba dbát na kontrolovaný stavební rozvoj zahrádkových osad. Preferovány by měly být osady  s minimální  zástavbou a  se  stavební prvky  s  přísným  regulativem,  o ploše maximálně  16m2.

pdf Generel zahrádkových osad, podkladová studie, 2009 (6.14 Mb) 

stav_2004 stav_2004_x_KUP
Zahrádkové osady - stav k roku 2004 Porovnání s konceptem nového územního plánu
 

Zahrádky v Metropoltiním plánu

Podle další analýzy URM je rozloha pražských zahrádkových osad cca 700 ha. Dnes neakutální koncept územního plánu navrhoval v podstatě plošnou likvidaci zahrádkářských osad. Proti konceptu vzniklo několik hromadných námitek, které požadovaly zařazení zahrádek a zahrádkových osad mezi hlavní způsoby využití pozemků zařazených v kategorii "krajinné území - zemědělské a pěstební plochy". Dále požadovaly, aby byla příprava nového územního plánu Prahy odložena do doby, až budou schváleny Zásady územního rozvoje.

V současnosti jsou schváleny Zásady i jejich aktualizace, zahrádky však nejsou dostatečně chráněny. Metropilitní plán by měl mnohem pečlivěji říci, jak se k zahrádkářským osadám bude Praha chovat.

Jak vyplývá i z analýzy URM, zahrádkářské osady totiž tvoří nedílnou součást systému zeleně města (například zeleného pásu města), jsou důležitou součástí městských rozvojových koncepcí a rozvoje rekreačních zelených ploch. Zahrádkaření je jednou z nejdostupnějších volnočasových aktivit, a to z hlediska prostorového, dopravního, finančního i sociálního. Navazují na obytné zázemí města, jsou cílem procházek, šetří veřejné finance kvalitní údržbou městských ploch, jsou jedním ze stabilizačních prvků kvalitního života ve městě svou multifunkčností přispívají k tvorbě městské krajiny.

Takto popisuje zahrádkářské kolonie Jan Šturma, postgraduální student katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK, který se zabývá tématem „Kulturní geobotanika velkoměsta“ , v rozhovoru pro server Science World (scienceworld.cz/biologie/prales-ve-velkomeste-1-1281)

"Zahrádkářské kolonie jsou v Čechách fenoménem, který se rozvíjel především za dob socialistické výstavby sídlišť; v obdobné formě je ale lze najít například i na předměstí Londýna. Často vyplňují urbanisticky „nehotové“ části města, obytné a či obchodní čtvrti je časem obklíčí, zahrádkářská kolonie většinou prohrává a zaniká. Z hlediska nové divočiny je zajímavé hlavně to, co po ní zůstane.
Elementární buňky zahrádkářské kolonie, většinou malé, do posledního kousku půdy využité ovocno-zeleninové claimy, jsou evidentní analogií stěsnané sídlištní jednotky. Všudypřítomnost sousedních spolupěstitelů vede ke zvyšování plotů mezi jednotlivými zahrádkami, jejich zneprůhledňování hustou vegetací (oblíbené jsou stálezelené husté dřeviny jako jalovec čínský nebo obyčejný smrk ztepilý); obyvatele kolonie ale sjednocuje strach vůči zlému, zeleniny chtivému okolí, vedoucí k budování ostnatých drátů okolo celého zahrádkářského organismu. To je mimochodem další rys nové divočiny – častá přítomnost ostnů nejen rostlinného původu. Vysoká diverzita pěstěné přírody jednotlivých zahrádek tvoří výrazný protiklad často monotónních a chudých sídlištních prostranství.
Funkční, aktivní zahrádkářská kolonie je zajímavým ekosystémem, podobným třeba korálovému útesu. Co se vegetace týče, nachází se zde nejoriginálnější kombinace rostlinných druhů pocházejících prakticky ze všech koutů Země; pestrost se liší od buňky k buňce a záleží hlavně na konkrétních schopnostech a zkušenostech zahrádkáře-kraba poustevníčka. Na okraji kolonií fungují nejdůležitější rozhraní komunikace zahrádkové a okolní přírody - skládky nepotřebných květináčů, oddenků přebujelých okrasných rostlin, obsahy kompostů a žump. Představují jednosměrně - tedy směrem ven - fungující bránu, odkud se mohou úspěšně zplanělé druhy šířit do volné přírody.
Nejvýraznějším rysem aktivní zahrádkářské kolonie je absence zpětného toku (venkovní přírody dovnitř); okolní příroda je tu nemilosrdně potlačována, často i chemickými prostředky, herbicidy a pesticidy. Velmi zajímavá jsou ovšem dekadentní stádia vývoje zahrádkářských kolonií: opuštěním několika buněk kolonie vznikají zárodečná oka úpadku; opuštěné ovocné zákrsky mizí pod hustým pokryvem akátů a ořešáků, škraloup merlíků a lebed likviduje hnijící brambořiště a jahodiště, hustá vlna chmelu a opletek strhává k zemi postupně se rozpadající pařeniště a skleníky. Papundeklová obydlí zahrádkářů-poustevníčků osidlují vosy, mravenci a potkani.
Opuštěná kolonie zažívá něco jako „pozdní renesanci“, která obvykle trvá až do úplné destrukce buldozery (pokud je místo atraktivní pro stavbu nějakého obchodního centra, kancelářského komplexu nebo bytových domů). Jak už jsem ale uvedl výše, zahrádky ani po fyzickém zániku kolonií úplně nemizí a jejich rudimenty přežívají na úpatí paneláků.
"

 

 Připomínku k zahrádkářským osadám najdete zde.

Vendula Zahumenská

V Arnice působí od jara 2012 jako právnička Centra pro podporu občanů. Zabývá se především územním plánováním a účastí veřejnosti v rozhodovacích procesech. Předtím šest let pracovala v Ekologickém právním servisu, nejdřív jako dobrovolnice během studií, po promoci nastoupila jako právnička.

Zařazeno v kategorii Novinky Zobrazeno 279 krát